Každý den jsme ovlivňováni médii – ať již těmi elektronickými či tištěnými. Nedávno naštval naši čtenářku pořad „Máte slovo“, odvysílaný Českou televizí. Ne ani tolik samotný pořad, ale spíše hosté, kteří v něm diskutovali nad tématem minimální mzdy.
Naše čtenářka, paní Jana, byla před 13 lety, z důvodu vleklých zdravotních potíží, dlouhodobě nezaměstnaná. Nevyhnula se proto evidenci na Úřadu práce, a marně sháněla delší dobu práci. Po roce hledání se na paní Janu konečně usmálo štěstí — sehnala si práci vrátné u příspěvkové organizace.
Pokud chceš být zaměstnaný, podepiš
Naše čtenářka práci přijala, a dokonce se jí podařilo skloubit zaměstnání i se studiem. V současné době je vysokoškolsky vzdělanou ženou s diplomem, ale stále na pozici vrátné.
Jsou to často právě zdravotní problémy, které nutí lidi setrvat na hůře placených pozicích. A to je i případ paní Jany. Od roku 2007 nezměnila zaměstnavatele a do současnosti pracuje na pozici vrátné za minimální mzdu. Když vyslovila nesouhlas a požádala o vyšší mzdu, setkala se pouze, podobně jako většina zdravotně indisponovaných lidí, s obligátně používanou větou: „Když se Vám to nelíbí, můžete jít. Nikdo Vás tu nedrží“.
Ačkoliv je v současnosti nedostatek pracovních sil, zaměstnavatelé si často neváží svých poctivých a loajálních zaměstnanců. Spoléhají přitom na to, že mnoho pracovníků si, vzhledem ke své tíživé životní situaci, nemůže dovolit změnit své dosavadní zaměstnání.
Jak naštvat občany s minimální mzdou
Ale zpátky na začátek. V již zmíněném pořadu byla mezi účastníky zastoupena i podnikatelská obec. Jeden host ze strany podnikatelů poznamenal historickou myšlenku, že vlastně všichni, kdo pobírají minimální mzdu, jsou občané, kteří jsou nezaměstnatelní svou vlastní vinou. Jednoduše řečeno naznačil, že jsou to v podstatě „flákači“.
Tento problém však nelze bagatelizovat. Je potřeba si položit otázku, zda tento člověk vůbec pátral nad pravým důvodem, proč mnoho z těchto lidí ve skutečnosti pracuje za minimální mzdu, a proč vlastně podnikatelé tyto lidi tak mizerně odměňují.
Vláda by měla vykročit správným směrem
Jediný způsob, jak lze těmto občanům pomoci, je zvyšování minimální mzdy. Ačkoliv její současná výše není stále příliš potěšující, doufejme, že vláda přikročí k dalšímu zvyšování.
Přibližně 3 % občanů si toto zvyšování zaslouží. Ve většině případů vykonávají práci, nad kterou ostatní spoluobčané „ohrnují nos“, aniž by si uvědomovali, že je pro společnost stejně důležitá jako práce manažera, učitele, lékaře a dalších podobných profesí.
Na závěr rozhovoru s paní Janou jsme se dozvěděli, že některé názory z uvedeného pořadu rozlítili i její známé, kteří jsou dobře finančně zajištění. Co by si naše čtenářka upřímně přála je, aby se dotyčný podnikatel alespoň na týden dostal do její životní situace a zjistil, že občas člověk opravdu moc na výběr nemá.